2. Část - Přátelství?
Řekla jsem si, že nebudu ječet, ani dávat na sobě najevo mou radost. Ani to, že se mi nejvíc líbí z 1D. I když ta radost byla obrovská. Kývla jsem na souhlas a vydali jsme se k městskému parkuk terý je od tohodle mostu kousek. Nisll mě nechal mluvit, a pak spustil on. Povídal mi o sobě, ale já ho nechávala domluvit, i když už jsem stejně všechno věděla a dokončovala jsem věty v duchu.Vždycky jsem se pousmála. Na kostelní věži odbila desátá, a my se pomalu vraceli. Při cestě domů mi řek, že chystají tady v Mulingaru koncert, a každý z 1D může dát lístek komukoliv. A ten lístek bude přímo k pódiu. A Niall si vybral mě. Mě, Nikol Perryovou, o kterou nezavadí ani ten nejhorší kluk a neni ani moc hezká. Prostě mě. Štípla jsem se nenápadně do ruky, abych zjistila, jestli to není zase jeden z těch mých bláznivých snů...A ono ne. Je to teď a tady. Tady.. Podal mi lísteček s jeho twitterem a čísle, a zetal se, jestli bych s ním nešla ven i zítra. No uznejte. Kdo by řekl ne? ' Tak teda zítra v 15:00 tady na mostě? ' Zeptal se Niall. ' Ok. budu tady. ' Krásně se na mě usmál, mrknul a rozloučil se. V tu chvíli jsem dostala strach, že už se neuvidíme. Odešla jsem domů, ale ještě než jsem vztoupila dovnitř, ohlédla jsem se směrem k mostu. Rychle jsem potom šla domů, zapla můj červený notebook, přihlásila se na twitter, kde mi už svítila zpráva: ' Tak teda zítra! Nazapomeň na to! Budu tam . Neboj se , že bych nepřišel. Xx Niall ' Podepsal se svým obvyklím podpisem, a já sem to hned všechno napsala své nejlepší kamarádce Michelle, která zbožňuje Zayna. Ve 22:00 jsem šla spát, protože už jsem se nemohla dočkat zítřku. Usmála jsem se, když jsem si vzpoměla na poslední zprávu od Nialla. Bylo to vůbec možné, aby z tak špatně začatého dne se vyklubalo překvapení nad překvapení? Asi zjevně ano. Strašne se na zítra těším. Moc.!




